Seznam blogů

úterý 31. srpna 2010

U kadeřníka




...maminka mě dnes vzala do kadeřnictví, trošku jsem se bála, abych nebyla "na kluka", ale dobře to dopadlo, mám ostříhané vlásky a culíky zůstaly přitom zachovány...:-)

Samostatnost...


...tak konečně naši uznali, že už nejsem žádné mimino a jsem schopná papat sama...co na tom, že se občas netrefím do pusinky...to jsou detaily, strašně mě to takhle baví...:-)

pondělí 30. srpna 2010

Tak trochu jiné lasagne...



...téměř dietní a přesto moc dobré
- 250-300g lasagní, 500g mletého krůtího masa, 1 velká cibule, 3 stroužky prolisovaného česneku, 3 střední mrkve nastrouhané nahrubo, cca 1/2-3/4kg větších rajčat, 1 protlak, 2 bílé jogurty, 200ml smetany, bylinky (oregáno, tymián, bazalka), sůl, pepř, 250g směsi sýrů Mozarella+Čedar (prodává Tesco), 100g strouhaného parmazánu, 3 lžíce olivového oleje
Lasagne připravíme dle návodu (některé druhy se předvařovat nemusí), krůtí maso dáme do mísy, osolíme, opepříme, promícháme. Rajčata spaříme horkou vodou, slejeme, opláchneme studenou, oloupeme a nakrájíme na kostičky. Cibuli nakrájíme najemno, osmahneme na 2 lžících olivového oleje, přidáme česnek a mrkev, opékáme asi 3 minuty, přidáme maso, opečeme, přidáme rajčata i se šťávou, co pustila, protlak, bylinky a dusíme na mírném plameni cca 40 minut, nakonec přidáme jogurt smíchaný se smetanou, dochutíme a prohřejeme. Hranatou zapékací mísu promastíme 1 lžící oleje, na dno dáme trochu masové směsi, na ni plátky lasagní, na ně masovou směs a vžy posypeme sýrem (střídáme ve vrstvách parmazán se sýrovou směsí), takto vrstvíme do vyčerpání zásob, končíme lasagnemi, které posypeme zbylým sýrem anebo poklademe ještě plátky mozarelly. Zapékáme při 180 st.cca 40 minut.

Holky v akci...




...dnes u nás

Pekáčkové kuřátko



Další oblíbená rychlovka tzv. "z jednoho hrnce"
- kuřecí špalíčky-horní stehna (dle počtu strávníků-já kupuju rodinné balení), cca 1kg brambor, 1 zakysaná smetana + cca 100ml klasické smetany (nebo Rama Cremefine na vaření), sůl, drcený kmín, koření Americké brambory (nebo jiné koření na brambory), oblíbené koření na kuře (já používám nejčastěji Kuře 7 bylin nebo Pečené kuře), olivový olej
Brambory oloupeme, omyjeme, osušíme kuchyňskou utěrkou, nakrájíme na plátky, naskládáme do pekáčku, pokapeme trochou oleje, osolíme, posypeme kmínem a kořením na brambory a dobře promícháme. Na brambory rozložíme osolené a okořeněné porce kuřete, zakryjeme poklicí nebo alobalem a pečeme cca 30 minut při 170st., potom poklici odkryjeme, zalejeme smetanovou směsí a pečeme dozlatova a do změknutí při 180st.

čtvrtek 26. srpna 2010

Pevnost Hanička - 24/8





Dělostřelecká pevnost Hanička patří do systému předválečného hraničního opevněné vybudovaného v letech 1935 – 38 na obranu před nacistickým Německem. Nachází se nedaleko stejnojmenné osady u státní hranice s Polskou republikou. V roce 2007 byla pevnost Hanička vyhlášena technickou kulturní památkou.
Pevnostní komplex se skládá z 6 bojových objektů na povrchu, které jsou v podzemí propojeny stovkami metrů chodeb a sálů.
Od roku 1975 do roku 1995 byla Hanička veřejnosti nepřístupná, protože v ní Federální ministerstvo vnitra budovalo protiatomové válečné stanoviště Kahan (krycí název), které mělo zabezpečit přežití několika vyvoleným. Podzemí bylo upraveno a vybaveno moderní technologií jako je např. strojovna s agregáty na výrobu elektrické energie, úpravna vody, místnosti pro osádku atd.
V současné době je již pevnost Hanička přístupná veřejnosti jako muzeum od května do října. Muzeum nabízí nejen prohlídku upravené tvrze, ale i stálou expozici bojové techniky, zbraní a výstroje. Prohlídka pevnosti trvá asi 80 minut.
Pevnost Hanička je přístupná ze záchytného parkoviště z osady Hanička po červené turistické značce směr Anenský vrch přes území Chráněné krajinné oblasti Orlické hory. Cesta trvá cca 30 min a vede lesem s mírným stoupáním.

...a náš militarista alias táta Radim tady rozhodně nemohl chybět:-) a my holky Krupičky jsme byly tak hodné, že jsme taťku nechaly v klidu si to prohlédnout a my se zatím procházely po okolí a maminka Irenka postupně vytahovala z tašky tajné zásoby v podobě lízátek, sladkých tyčinek atd....:-)

Nové Město nad Metují - 24/8







...krásné město s ještě krásnějším náměstím a zámkem, na kterém zrovna probíhala výstava kostýmů ze seriálu ARABELA...:-), fotky z výstvay nemám, ale kouzelný prsten a Vigova pokrývka hlavy s netopýrem tam je:-), kdybyste náhodou měli cestu kolem...

Zemská brána - 23/8




Chráněný přírodní výtvor Zemská brána je skalnaté údolí Divoké Orlice, které leží při státní hranici s Polskem.
Předmětem ochrany je celý krajinný komplex s lesními porosty na svazích, loukami v těsném okolí řeky a balvanitým řečištěm Divoké Orlice, jejíchž břehy jsou lemovány nápadnými skalními útvary (skalní výchozy, jeskynní výklenky, ojediněle obří hrnce aj.) jejichž výška dosahuje někdy až 25 m.
Začátek údolí protíná silnice z Bartošovic do Českých Petrovic, která prochází přes kamenný most s jedním obloukem. Most postavili v letech 1900 - 1903 společně čeští a italští kameníci. Z mostu je vidět balvanité řečiště Divoké Orlice. Mezi další zajímavosti tohoto údolí patří Pašerácká lávka, která byla původně postavena pro potřeby dřevorubců a formanů, svážejících dřevo z panských lesů. V nočních hodinách však byla využívána k paši různého zboží. Dále je tady tzv. Ledříčkova skála - skalní útvar opředený mnoha pověstmi. Asi kilometr od mostu po proudu Orlice stojí samostatný pěchotní srub R - 54 Na potoku, který je součástí linie těžkého opevnění z let 1936 - 38.
Zemská brána je oblíbeným výletním místem s nádhernými pohledy do panenské přírody. Lokalitu protíná turistická červená Jiráskova cesta a údolím prochází naučná stezka Zemská brána.
Stezka je přístupná od kamenného mostu z Barotošovic v Orlických horách a chaty Na Čiháku nebo na druhé straně z Klášterce nad Orlicí. Je dlouhá 3 km a má celkem 22 zastavení, které jsou umístěny na trase NS pouze na letní sezónu (květen – říjen). Informační tabule seznamují s Chráněnou krajinou oblastí Orlické hory, přírodní rezervací Zemská brána, zdejším rostlinstvem, živočichy a dalšími zajímavostmi. Stezka je určena i pro cyklisty, kromě náročného úseku mezi mostem a Pašeráckou lávkou, kde se překonávají rozčleněné skalní stěny. Cyklisté tento úsek musí objet a připojí se u Pašerácké lávky.
více na www.zemska-brana.ceskehory.cz

Kostel Neratov - 23/8






Pohraniční malebná víska (635 m) probouzející se opět k životu při pravém břehu Divoké Orlice.

Roku 1550 se připomíná jako Bärenwald. Vznikla v souvislosti se založením sklárny na potoce Neratovci koncem 15. století. Už v průběhu 16. století byl na místě dnešní hřbitovní kaple postaven jednoduchý dřevěný kostelík.

Na počátku 60. let 17. století postupně vznikla tradice neratovských poutí a kostel svojí pověstí přitahoval poutníky ze širokého okolí. Podle zprávy sepsané o 80 let později nechal rokytnický farář Christov Florian Blasius Grick podle svého snu vyřezat milostnou sošku Panny Marie, jíž byly přičítány četné zázraky. Do Neratova přicházeli lidé prosit Pannu Marii o pomoc. Tvrdili také, že místní pramen je léčivý. V Neratově později vznikly i malé lázně. Na začátku 18. století se prý v Neratově stalo ročně tři sta až čtyři sta zázraků, mezi něž se počítalo i náhlé uzdravení. Na hlavní pouť 15. srpna přicházelo několik tisíc lidí.


Rok 2002
Protože kostel zájmu tolika lidí nestačil, začal se v roce 1723 stavět nový, barokní chrám - kostel Nanebevzetí panny Marie, pravděpodobně podle plánů G. B. Alliprandiho. Je netradičně orientován severo-jižně, díky čemuž nejenže vznikla velmi působivá kompozice stavby nad údolím Divoké Orlice, ale zároveň v poledne na Boží hod vánoční dopadají sluneční paprsky přímo na svatostánek. Barokní chrám je 48 metrů dlouhý, 19 metrů široký a byl až 20 metrů vysoký.
více na www.neratov.cz

Orlické Hory - 21.-25.8.2010



...čáry máry fuk...a jsme o "pár" km dál, a sice v Orlických Horách, kam jsme přijeli strávit pár dnů s mojí sestřičkou Simonkou, švagříkem Petíkem a jejich nejmladší ratolestí Sárinkou, měli jsme pěkný holčičí trojlístek, holčičky si to spolu užily a my dospěláci, myslím, také!
Místo na dovolenou mohu jen doporučit - www.chataorlice.cz

Na houbách...




...pokud máte cestu kolem:-), v Jižních Čechách rostou, rostou, jako po dešti:-)

Červená Lhota - 19/8








Historický kalendář:
•pol. 13. stol. Na severním okraji dominia Pánů z Hradce byla v rámci kolonizace založena ves Lhota.
•1465 První písemná zpráva o existenci tvrze ve Lhotě. Petr ze Zásmuk získal tvrz ve Lhotě jako dědictví po svém otci Ctiborovi.
•před 1530 Doložen jako majitel tvrze ve Lhotě Diviš Boubínský z Újezda.
•kol. 1530 Lhotu zakoupila rytířská rodina Kábů z Rybňan.
•1542 - 1555 Jan Kába nechal starou tvrz přestavět renesančně podle projektu italského stavitele Honse Vlacha.
•1555 Poprvé se objevuje název Nová Lhota.
•1557 Založena zámecká kaple Nejsvětější Trojice.
•1597 Novou Lhotu kupil Vilém Rut z Dírné, čímž došlo k scelení panství Dírná a Deštná.
•1602 Poprvé se v pramenech objevilo označení Červená Lhota, vycházející z nové barevnosti omítek tvrze.
•1621 Červená Lhota byla Rutům jako utrakvistům konfiskována a byla obsazena císařským rytmistrem Antoniem Brucciem. Za jeho působení vznikly v Deštné Lázně.
•1635 Zámecká kaple byla opravena znovu vysvěcena z získala statut filiálního kostela.
•1639 Bruccio zemřel jako bezdětek a panství připadlo Zemské královské komoře.
•1641 Lhotu koupil Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, nejvyšší kancléř Království Českého a majitel panství hradeckého.
•1658 - 1678 Stavební úpravy proměnily někdejší tvrz v barokní zámeček užívaný jako letohrádek. Na náročné výzdobě interiérů nově koncipovaného prvního patra se podíleli i I. Cometta a G. G. Tencalla.
•1693 Slavatové vymřeli po meči, a zámek sňatkem přešel do držení rodu Windischgrätzů.
•1755 Zadlužený červenolhotský najetek koupil od Windischgrätzů rakouský šlechtic František de Paula z Gudenusu.
•1774 Velký požár zničil zámecké hospodářské budovy i skladovanou úrodu. Zámek zůstal ohněm nedotčen.
•1796 Červenou Lhotu kupil baron Ignác Stillfried, který zde poskytl útočiště hudebnímu skladateli K. Dittersovi z Dittersdorfu.
•1814 Zámeckému kostelíku Nejsvětější Trojice byl odejmut statut filiálního kostela a následně byl jako zámecká kaple zrušen.
•1820 Panství koupil Jakub Veith.
•1835 Červenou Lhotu kupil Heinrich Eduard Schönburg - Hartenstein.
•1841 - 1863 Probíhala neogotická přestavba zámku podle projektu stavitelů J. Schaffera a J. Kocába.
•1901 Na návrší nad rybníkem byl založen anglický park.
•1902-1910 Zámek byl přestavěn v neorenesančním slohu za účasti architekta Humberta Walchera z Moltheimu.
•1907 Zásluhou faráře Bedřicha Kamarýta byl znovu obnoven statut zámeckého filiálního kostelíka Nejsvětější Trojice.
•1934 Vznikla na Červené Lhotě hrobka rodiny Schönburg-Hartenstein.
•1945 Zámek byl konfiskován na základě rakouské národnosti rodiny Schönburg- Hartenstein.
•1946 Na zámku byla umístěna dětská ozdravovna.
•1947 Zámek převzala do správy Národní kulturní komise.
•1949 Zámek byl zpřístupněn veřejnosti.

Hrad Landštejn - 18/8








Historie hradu Landštejn


Dějiny Landštejna začínají nejpozději po roce 1222, kdy zemřel moravský markrabí Vladislav a správy této části se ujal český král Přemysl Otakar I. Ve snaze zabezpečit zemské hranice budoval na sporných územích strážní hrady. Na zemské stezce přímo proti staršímu, snad stejnojmennému hradu rakouských pánů ze Zöbingenu, byl založen královský hrad Landštejn. Střežil nejen zemskou stezku, ale i část hranice mezi českými zeměmi a Rakouskem.

Z rukou panovníka získali hrad po polovině 13. století Vítkovci. Jedna jejich větev se znakem stříbrné růže na červeném poli přijala podle hradu přídomek a jako páni z Landštejna se záhy stali jedním z nejmocnějších rodů v království.

Za vlády Viléma z Landštejna patřila rodu kromě Landštejna i Třeboň, Lomnice, Nové Hrady, Hluboká, Bystřice, Trhové Sviny, Lutová a Borovany. Pro své politické ambice se dostal Vilém z Landštejna do sporu s králem Janem Lucemburským, který proti odbojnému Vítkovci vytáhl s vojskem. Za pomoci svého strýce Petra z Rožmberka však Vilém donutil královské vojsko odtáhnout a nakonec se oba Vítkovci roku 1318 smířili a stali se jeho věrnými služebníky, odměňovanými nemalými výsadami.

Král Karel IV. si Viléma velmi považoval, pověřoval ho různými diplomatickými úkony a v roce 1351 ho jmenoval pražským purkrabím. Stará zemská stezka, procházející pod Landštejnem, přinášela Vítkovcům velké bohatství. Od počátku 14. století vedli Landštejnové spor o směr této stezky se svými sousedy pány z Hradce. Rozepře vyvrcholila v polovině století otevřenou válkou mezi Vilémem a Jindřichem z Hradce, který stezku odklonil přes Bystřici na Hradec.

Ačkoli do sporu několikrát zasáhl sám král Karel IV., vyvrcholilo nepřátelství soubojem, ve kterém byl Vilém Jindřichem smrtelně zraněn. Jeden z nejmocnějších mužů království zemřel na Landštejně v dubnu roku 1356 a jeho smrtí skončilo nejslavnější období pánů z Landštejna.
Roku 1381 postoupil král Václav IV. Landštejn Konrádovi Krajířovi z Krajku. Původně rakouský rod však v Čechách rychle zdomácněl. Krajířové se zapojili do husitských válek dokonce na obou stranách. Konrádův syn Lipold válčil s husity na katolické straně jako Zikmundův hejtman Budějovic a na odplatu Jan Žižka vypálil bystřický hrad, zajal jeho ženu a děti a zaútočil i na Landštejn. Lipoldův syn se jmenoval Volfgang a po stránce válečnického umění byl velmi slabým odvarem svého otce. Chvílemi se dokonce přikláněl na kališnickou stranu, ale nikdy s nimi skutečnou spojeneckou dohodu neuzavřel i přes jejich velký zájem.
Rod Krajířů vnesl do strohého středověkého hradu zpohodlnělý renesanční životní styl s prostorným třípatrovým palácem s horkovzdušným topením, novou přístupovou cestou a modernější opevněním s baštami. Krajířovská éra na Landštejně končí roku 1579.
Poslední dědička rodu Anna, provdaná Roupovská, prodala hrad nejvyššímu dědičnému komorníkovi v Rakousku Štěpánovi z Einzigu. Hrad začal rychle střídat majitele, přestal být trvale obydlen panstvem a stal se jen střediskem hospodářské správy.

Roku 1771 do velké věže uhodil blesk a následný požár silně poškodil obytné části hradu. Opuštěný hrad rychle chátral, stal se zdrojem stavebního materiálu pro okolní vsi a posléze romantickou zříceninou, ve které byly pořádány vlastenecké výlety Klubu českých turistů. Posledním majitelem Landštejna byl v letech 1923 - 1945 rakouský hraběcí rod Sternbachů. Ti svůj hrad ale příliš nevyužívali a pouze sem občas v meziválečné době jezdili na výlety.
Po válce si Landštejn vyvlastnil svými zákony stát. V roce 1972 začala rozsáhlá rekonstrukce chátrajícího zdiva, která uvedla hrad do nynějšího stavu, aby mohl být roku 1990 zpřístupněn veřejnosti

Prší - 17/8...


...dnes nám téměř celý den propršel, ale my jsme neztráceli dobrou náladu a hráli jsme hry, tančili, zpívali a já s Barunkou jsme plevelily "Ikíčkovy" záhonky, což byla velká legrace pro tátu Radima, viděl totiž poprvé maminku Irenku na záhonku, jak umí "vzít za práci":-)

Třeboň - 16/8